Zkurvený Vary

Sem si zas jednou udělal vejlet za všechny prachy. Po ránu mi zavolala kamarádka, že prej potřebuje hodit do Karlových Varů, má tam nějaký školení a kdesi cosi, a její přítel nemůže. Tak proč ne, odpoledne si uděláme výlet, po cestě nabereme ještě jednu slečnu a vidláci navštíví město Rusů, oplatek a becherovky.

Zhruba 180km cesta ubíhala relativně v pohodě, od Plzně se dalo valit, co to dá. Do centra jsme dorazili časově nadoraz, holky rychle vyletěly z auta, protože jim to za chvilku začínalo. Pro mě to bylo jasný, někam zaparkuju auto, projdu se po kolonádě, koupím si noviny, někde si dám kafe. Idylka. Jo, leda hovno. Projel jsem pár uliček a bylo mi jasný, že tady je bezplatný prázdný parkoviště častý asi jako cikán na přesčase. Holt si tady z toho radní (jinak čistý jak slovo boží) udělali dobrej rejžunk. Dojel jsem na konec jedný ulice, která vypadala jako úplně normální, ale ona tak obyčejná nebyla, byla to slepá ulice. Hm, tak se hezky otočíme, ale jak? Všude okolo zaparkovaný auta, rezidentní zóna, park-povolení jenom na zvláštní povolenku od úřadu. Bomba. Tak se chci otočit, přičemž se zachovám jako bezohlednej parchant, kterej by si zasloužil na místě zbičovat. Najedu na jedno parkovací místo pro vyvolené! Než stačím přeřadit ze zpátečky na jedničku, mihnou se kolem mě městský píčusové. Zapnou majáky, vylezou ven a ukazujou mi, ať jdu k nim. Pomyslím si něco o opicích a jdu se jich teda zeptat, co chtěj. Zkrátím to, mám být rád, že jsem nedostal pokutu, za to, že se chci jenom otočit na rezidentech. Kokoti. Fakt hovada. Vzdávám to a jedu to zapíchnout na klasický placený parkoviště, 20Káčé na hodinu (docela to ještě jde). Tak a jdeme nasát lázeňskou atmosféru na kolonádu. Koukám po budovách, obchodech, lidech… a všude samý zákazy. Zákaz kouření, zákaz zvířat, zákaz dělání hluku. No jo, tam kde není slušnost, tam se vynutí vumlem. Málem jsem brečel smíchy při pohledu na ceduli se zákazem kouření, pod kterou byl totálně přetejkající odpadkovej koš, tady se na pořádek holt nesere.

Hele, trafika, jednu mladou frontu a jedny redvajtky, prosím. Díky, nashle. Máme, teď ještě nějakou kavárnu, kde si nemusím rozměňovat na rubly. Míří ke mě nějaká holka (nejsem proti) a něco po mě chce (néééé!). Brigádnice, co nabízí/předvádí kosmetiku. Prý zastupuje kosmetickou firmu, mají novej parfém, v pondělí s nim přijdou na trh a že blablabla. Očuchám, jo dobrý, přeju hodně úspěchů. Ale jelikož jsem prej sympaťák a zároveň mám štěstí jako prase, jsem 8. v pořadí, tak jsem vyhrál parfém. Teda vyhrál, vyhrál pod podmínkou, že si koupím tenhle parfém a ještě jeho dámskou variantu, tak je budu mít oba dva za pouhých 1500Kč. To je přímo neodolatelná výhra! Tak jsem poděkoval za výhru a slušně jí poslal někam jinam. Jdeme dál, už mám chuť na kafe. Rozhlížím se a vidím nějakej Caffee Bar, no tak jdu. Udělám dva kroky a dostanu ránu do boku, po kolonádě se proháněj cyklisti a jeden to do mě narval. Pokud si mě vybral jako oběť svýho cyklokamikaze náletu, tak si vybral blbě. On, tak 25 let, 170cm, 70kg plus kolo, já nevim, 10 kg. Já – 192 cm, 110kg (bulimik ze mě asi jen tak nebude). Dopadlo to, tak jak mělo. Cyklouš na zemi, já to teda jen tak tak ustál, trochu jsem se oklepal, abych zjistili, co se to vůbec kurva děje, a začal na něj křičet a kopat mu do kola, konkrétně do výpletu. Udělal jsem mu ve výpletu krásnou osmu a ani trochu se za to nestydím. Holt, zákon akce a reakce. Ne, že bych byl na cyklisty vysazenej jako D-FENS, ale když se chovaj jako debilové….

Aspoň, že to kafe bylo dobrý. Od teď jezdím do Varů jenom pod pohrůžkou smrti.