Výchova euroovčanů v Čechách

Kde se berou? Všichni je známe. Eurohujeři, příznivci moderní "moderní a svobodný" socialitický Evropy, levicoví dementi. EU je pro nás spása, EU je tu pro nás, bez ní bychom nebyli nic, díky EU se máme dobře a podobný kecy bez jakéhokoli argumentu.

Vezmeme si to logicky. Člověk se narodí, roste, mateřská školka (tam má jiný starosti, než nějaký svaz Evropských Socialistických Republik), základní škola se svým zkostnatělým dějepisem, kde se do zblbnutí biflujete "trias, jura, křída" a skončíte někde u 2. světový války. Je vám 15 let, jdete na nějakou střední školu, už u vstupu vás praští obrovská modrá vlajka s hodně moc hvězdičkama a pod ní malinká česká vlajka, hned vedle obrovských cedulí "Na rekonstrukci automatů na kafe přispěla EU".

Pokud máte štěstí na dobrý učitele, tak ve vás rozvíjí logiku, učí přemýšlet a uvažovat. V dějepise začínáte tak jako na ZŠ pravěkem (abychom se všichni sjednotili v učivu) a končíte zase někde u druhý světový války. Moderní dějiny nic. Nevím, jak to bylo v ostatních školách či oborech, ale já měl povinný jeden cizí jazyk. Vybral jsem si němčinu. Nebyl jsem nějak extra dobrý žák, procházel jsem relativně v pohodě. Učila náš opravdu super učitelka, výborný člověk, který to měl v hlavě srovnané. Jak jsem procházel do dalších ročníků, dostávali jsme se k různým společenským jevům a o nich mluvili nadřečí. Škola, život okolo nás, politika. Na politický debaty jsem se vždycky těšil, bavily mne. Dostali jsme se k Evropský Unii, kdy vznikla, kým byla založena, jaký jsou její principy a tak dále. Ve všech těch osnovách bylo jenom to, jak je EU skvělá, výborná, časem nám sama vyrobí kafe k snídani. No, já byl vždycky tak trochu rebel, takže mi to vrtalo hlavou a nesouhlasil jsem. Ne že už jenom z principu. Ale neviděl jsem na tom nic kulervoucího, vždyť bez nějaký posraný EU můžeme fungovat sami! Nepotřebujeme nařízení, omezení, regulace, dotace. Nechci nad sebou hromadu byrokratů, kteří to se mnou "myslí upřímně". Chci se sám rozhodovat sám za sebe, jsem svéprávnej člověk, žádná ovce. A tak jsem s paní profesorkou usilovně diskutoval, co se mi na EU nelíbí, proč se mi to nelíbí, a jestli by nebylo lepší rovnou hodit do Bruselu handgranát, aspoň bychom měli o 4 maturitní témata míň a já měl tak víc času na cokoli.

Paní profesorka mi, k mému překvapení, dávala za pravdu. Měli jsme spolu takový zvláštní vztah. Věděla, že nejsem totální debil s inteligencí sociálního demokrata jako ostatní, a tak si mě po jedný opravdu bouřlivější debatě zavolala po hodině do kabinetu. Tam mi řekla, že mám ve všem pravdu, de factou se mnou souhlasí. Jenže je tu vyšší zájem mluvit o EU jenom v dobrým. Nebyla konkrétní, co je to ten vyšší zájem. Jestli nějakej vyšší úředník, nebo jaká vonuce. Začínal jsem chápat. Nezbylo mi nic jinýho, než držet hubu a modlit se, abych si u maturity nevytáhl téma týkající se Eurosocíku. Kdybych si ho vytáhl a mluvil podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí, asi bych šel po 5 minutách ven. Ta naše ředitelská píča byla, nejenom že pěkná kráva, ale zároveň byla vyšší úředník, starající se o dotace z Evropských fondů (dozvědel jsem se později). Vytáhl jsem si téma "Naše rodina", takže v cajku.

A pak se něčemu divte