Svině

Mám kamaráda. Kamarád má problémy. Kvůli problémům musí být svině.

Pracuje v menší firmě na pozici takového.. no, jak to říct. Skoro šéfa dělníků. Ve firmě se montují plastové odlitky, balí a posílají směrem někam doprdele do centrálního skladu. Ondra (tak se ten kamarád nejmenuje, ale proč mu tak neříkat, fantazie máme dost) má pod sebou na směně třeba 15 lidí, které pracují u skoro pásu. Není to práce náročná, spíše stereotypní.

Pokud všechno jede, jak má, dává Ondra nadstandardní odměny, třeba delší pauzy, u práce si můžou lidi poslouchat rádio, žádná buzerace a v neposlední řadě prémie. Pořád poslouchám, že není práce, že lidi nemají co žrát a kluci rudí by se o ten náš sociální stát měli nějak postarat, kurva už taky. Nezaměstnanost máme, to je pravda. Podle mě by určitá míra nezaměstnanosti měla být a je ekonomice prospěšná. Hned vysvětlím – dneska nefunguje 100% zaměstnanost a všichni chodí povinně do zaměstnaní. I kdyby si to tam jenom odspat. Ta malá nezaměstnanost pracuje jako malý bič, motivuje zaměstnance k lepším výsledkům a profitují z toho ve finále obě strany pracovního poměru.

Ve firmě, kde pracuje Ondra, to tak nefunguje. Je úspěch, když přijdou do práce aspoň 4x týdně komplet všichni. Známe, ne? Z Francie dovezli na hovno práci, blbě se to dělá, tak se člověk hodí marod nebo dovolená. A že se to musí udělat? Srát. To znamená, že se na začátku směny sejdou Ondra a jeho spolupracovníci – šéfové, kteří mají na starost dělníky. Spočítají se lidi, zjistí se, že se zase kurva něco nestihne, protože si ti lemplové vzali dovolenou nebo je sklátila střevní chřipka a musí se improvizovat. Nějak se k sobě nahážou lidi a protože se to pořád točí, nefunguje systém menších týmů, kde by lidi perfektně spolupracovali. Produktivita práce kde, Halík? V prdeli, Halík.

Ve finále to samozřejmě znamená pořádnej skluz na konci každýho kvartálu a následuje jedna věc – přesčasy. Já vím, dneska to známe každej, že šéf řekne, že se musí a tak se jde. Tady ne. Mistr přijde na pauzu do jídelny, zeptá se, kdo by chtěl na přesčas, slíbí náhradní volno nebo prachy navíc k výplatě, pár se jich jako přihlásí. Ok, sobota přesčas. Ale co se nestane? Polovina jich opět nepřijde, skluz trvá, musí se udělat přesčasy a tak pořád dokola.

Aby provoz aspoň nějak fungoval, jsou zavedeny normy. Celkem měkké normy, co si budeme povídat. Na odpoledních nebo nočních směnách to funguje tak, že si lidi nadělají práci dopředu a pak si třeba hodinu v kuse pijou kafe, luští křížovku nebo se jdou prospat (bez prdele). Dobrej cukřík, ne?

Když výroba nejede, je chybová, lidi kradou díly, zašívají se za plnýho provozu nebo někdo řekne „já tohle prostě dělat nebudu“, nastupuje bič. Domluvy nefungují, byly zaveden systém bonzování. Dělník je označen za vohnouta a napíše se na bonzblok a řeší to nejužší vedení.

Metoda cukru začíná selhávat totálně, vohnouti toho zneužívají. Ondra nasadil bič a pořádnej. Jeden se místo práce vykecává – odnese to zbytek, žádné pauzy na kafíčko, žádná sluchátka s walkmanem… Než aby si to ti slušní dělnící (to půlprocento) vyřídili s debilem, dali mu na hajzlu deku nebo co já vim, vrací to Ondrovi. Ne do očí, ne třeba s vedením. Naschvály – támhle upravit hodnoty na stroji, tady to svést na čidlo… Situace vyeskalovala do stavu, kdy lidi vzteky ničí zařízení, třeba hasičák. A Ondra přitvrzuje a přitvrzuje. A dělníci v naschválech pokračují.

V jejich očích je to svině, co jim kurví život. Tohle za socíku nebylo, v práci makat. Ondra musí být až moc tvrdej a je z toho špatnej. Taková hodná a vyrovnaná bytost to byla.

Bohužel je to i vina vedení, které je řízeno na dálku z Francie. Jo, to je ta země, kde dostává novorozenec při vítání občánků odborářskou průkazku. Asi je vám jasný, jak se staví k propouštění.

Víte, co je smutný? Na tyhle šmejdy vohnoutský nefunguje skoro nic. Kdyby vedení fungovalo, tak jak má, vzalo je u držky, ty největší šmejdy povyházelo, byl by možná klid. Zatím Ondra trpí.